Tajemství zdravé kůže

Tři rozepsané články a já se pouštím do renovace těch již publikovaných..ach jo..no ale stále jsou to věci, ke kterým mám co říct.

Tak bych se ráda podělila o své zkušenosti s keratosis pilaris. Jde o geneticky podmíněné pupínky podobné akné objevující se nejčastěji na pažích a stehnech, ale mohou se vyskytovat i na jiných částech těla. KP vzniká tehdy, když lidské tělo produkuje zvýšené množství keratinu, přírodního tělesného proteinu. Osobně mě potěšilo, že podobně trpí přibližně 40% dospělých lidí. A já se bála, že jsem v tom sama.. :D

Tak tímhle trpím asi pomalu od narození..jako malá jsem mívala pupínky prý i na tvářích, za velký pokrok jsme doma považovali, když se mi přesunuly "jen" na paže a stehna. Během dospívání jsem si prošla různými stádii..kdy jsem pomalu nechtěla vylézt ven, kdy mi bylo všechno jedno, ale snad nikdy jsem si nepořídila sukni kratší než ke kolenům.

Asi ve dvanácti jsem si vynutila návštěvu kožní lékařky, která mi oznámila, že jde o genetickou vadu a předepsala mi drahý krém, který nezabíral. Vyzkoušela jsem různé jiné krémy, masti, peelingy i doplňky stravy a nic. Největších změn jsem si všimla vždy během léta následkem slunění a přísunu čerstvého ovoce. Ale letos došlo k převratu..přešla jsem na veganskou stravu. Snažím se pít co nejvíce čisté vody, dále se mažu konopnou mastí, jednou za čas používám peelingový sprchový gel a zjistila jsem, že mi nedělají dobře dlouhé horké koupele. Neříkám, že jsem se pupínků zbavila úplně..ale můj jídelníček taky ještě není úplně dokonalý..ale i přes to jsem nadšená! Příznaky se po jednadvaceti letech snížily asi tak na deset procent. Momentálně si asi nejvíce škodím svým "ošetřováním pupínků a hlavně konečně vím, co přesně mi je.. :D

Pokud by někdo toužil po obecnějších informacích, mou dušičku potěšily tyto stránky: http://keratosispilaris.blog.cz

Kaki

Dvakrát do jedné řeky

Nikdy jsem to nechápala správně..a většina lidí to používá tak, že to ani správně pochopit nejde...
Zamyslete se...co je to za logiku, že nesmíte dvakrát do stejné řeky? A proč vlastně?

Význam tohoto rčení vidím v tom, že pokaždé, kdy vstoupíte do té samé řeky, bude něčím jiná..voda plyne, přináší s sebou spadlé kmeny, nové živočichy a podobně. Stejně tak lidé se mohou postupem času změnit. Vzpomeňte si na sebe..jak jste se chovali před pár lety..před rokem..a možná ještě před půl rokem. Někdy vás zase změní konkrétní událost..třeba už samotný rozchod vám rozhází priority, změna zaměstnání, ukončení školního roku, stěhování... Někam se pohnete a zjistíte, že chcete něco jiného, než jste si do té doby mysleli..a proto věřím na právo druhé šance. S Fíkem jsme spolu asi měsíc nebyli..teď spolu zase měsíc jsme a já můžu říct, že rozchod nám úplně upravil vnímaní toho druhého, pročistil vzduch a uvolnil atmosféru..ani náhodou nelituji, že jsem mu dala druhou šanci. Teď už jen řešíme, kdy máme slavit výročí.. :D

První hodina jógy

Je to na Vyšehradě. Je to každý čtvrtek večer. Je to zadarmo. Je to boží!
Včera byl můj první jógový čtvrtek. Protože Summer je plně zaměstnána svou prací, našla jsem útěchu  ve společnosti Karamboly. Přišly jsme na místo srazu a po betonovém plácku už bloumalo pár jednotlivců/dvojicí/skupinek s karimatkami/jogamatkami/dekami. Až když se z metra vynořil "pan vedoucí", všichni se seběhli a tím oficiálně přiznali, že jdou také cvičit a ne stanovat.
Zahřátí, protažení, asány, meditace.
Na zahřátí dáváme pozdravy slunce. Zjišťuji, že na těch, co provádím už nějakou dobu doma, jsou lehké nedostatky a tak si nové pohyby snažím zafixovat.
Protahování je hodně fajn. Zjišťuji, že i přes nějaký ten rok cvičení, nejsem tak ohebná, jak jsem si možná myslela. Nechtěla bych vidět svoje výkony třeba před dvěma lety.
Na asány jsem si musela najít odbornou definici: ,,Ásana je sanskrtský výraz pro tělesnou pozici. Obecně ásana znamená zaujmout na delší čas určitou tělesnou polohu a cítit se v ní příjemně a uvolněně." Tak nemůžu říct, že bych se cítila celou dobu příjemně..a už vůbec ne uvolněně. Spíš se mi po chvilce začaly klepat napnuté svaly a dostávala jsem křeče do končetin, ale přeci jen to má svoje kouzlo. Pořád je to nějak přirozenější a a pohodovější a přitom cítíte, jak vaše tělo sílí.
Meditace byla moc fajn. I když představa vdechování svítivého kamínku, mi přijde trochu nebezpečná. Prostě jste jen sami se sebou, nemyslíte na nic (což vám stěžují lidé hulákající v okolí)a soustředíte se jen na dech.
Domů jsem jela velmi příjemně unavená a dokonale protažená. Na psychiku to má taky krásný vliv a tak se těším, až půjdu příští týden pro další dávku nové drogy.

Hlavně všechno duchovní vám přeje Vaše šílená

Kaki

Pohni zadkem!

Co budu dělat přibližně v následujícím měsíci nebo ještě dál? Určitě vás to všechny moc zajímá! Minimálně se můžete nechat inspirovat, pokud nechcete sedět doma dloubat se v nose.
Kontejnery k světu v Praze (nebo někde jinde-akce se koná ve více městech). Jde o festival plný zajímavých akcí konající se od 10. května do 1. června na různých místech. Ty nejlepší věci už jsem prošvihla, ale absolutní špička mě čeká v sobotu. Koloběžky! Půjčíte si koloběžku na hodinu za 40 korun a když se vám za tu hodinu povede dojet k dalšímu kontejneru, máte další hodinu zdarma. Z toho vychází, že můžete jezdit až pět hodin za 40 korun!!!! Challenge accepted.
Travesti show! Jasná věc, jsem na to zvědavá už snad několik let. Ano, rajcujou mě transky.. Ne, upřímně? Miluju gaye a jim podobné existence. Nedokážu to blíž popsat ale nikde mi nebylo líp, než v Q cafe. A kam že vyrážím na travesti? Tak třeba klub Friends je pořádá každý čtvrtek.
Jóga na Vyšehradě se snad stane pravidelnějším programem, než že by šlo jen o jednu návštěvu. Také každý čtvrtek, venku, zdarma. Skvěle naladění lidé, skvělé počasí a třeba zjistíte, že vaše tělo dokáže mnohem víc, než jste tušili.
Bedřich. To je snad jediné místo, které nechám v utajení. Jde totiž o nejlepší kemp, jaký jsem kdy viděla. No a jednou z výhod je i to, že tam nejezdí moc lidí, a tak bych byla touhle reklamou trochu sama proti sobě. Ale budu zlá: je to kemp hned u řeky, v lese a kousíček od Živohoště. Jde o opravdu divokou přírodu a pán, co to tam spravuje, vypadá jako Rumcajs. Jedinou nevýhodou tohoto místa je, že pokud přijedete nevybavení zdravými potravinami, budete muset žít celý pobyt na smažené nebo nakládané stravě. Ale to je opravdu jediná věc, kterou bych Bedřichovi vytkla. Jinak je to místo, na které se s Karambolou moc rády vracíme.
Spartan race.  Objevila jsem tuhle dost zajímavou akci, která se koná 9.6. na Monínci. Jde o závod pro opravdové drsňáky. Běh několik mnoho kilometrů a mezitím dost překážek. Budete se plazit v bahně, šplhat na provaze a kdo ví, co ještě. A já to chci vidět. Nejradši bych se zúčastnila, ale vím, že na to rozhodně nemám koule. Tak třeba jindy. V jiném životě. Rozhodně bych na sebe byla hrdá i kdybych byla poslední. Vstup pro fanoušky je zdarma.
Adidas běh pro ženy na 5 kilometrů. Tak z téhle představy se mi chce prozatím zvracet. V tuhle chvíli sotva uběhnu kilometr. Ale závod se koná až v září a já Summer tak napůl slíbila, že jí v tom nenechám. Takže tvrdý trénink začíná!
No..a tím moje prozatímní inspirace končí. Tak ne, že budete sedět doma, trochu se zajímejte, co se děje kolem vás a třeba náhodou zjistíte, že se někdo ve vašem okolí zajímá o stejnou věc. Hned máte parťáka!

Vaše fakt děsně aktivní

Kaki

Menstruační kalíšek

Ano, chystám se mluvit o té hrozné tabu věci. Menstruace. Na jednu stranu nechápu, proč se o tom vůbec nemluví, proč je to tak trapné téma, když se to týká všech žen. To je přibližně polovina obyvatelstva zeměkoule. Tak proč o tom nedokážeme normálně mluvit? O menstruaci se mluví jako o nemoci, přitom je to naopak projev toho, že je žena v pořádku. Obávaný PMS? Nezažila jsem ženu, která by se před každou menstruací měnila v příšeru. Osobně jsem možná citlivější. Ufňukaná a potřebuji ujišťovat o tom, že mě mají všichni rádi, to může být otravné, ale rozhodně tyhle stavy nemám jen jednou do měsíce..nebo naopak ne před každou menstruací. Kluci se toho bojí, protože je to pro ně neznáme, nic o tom nevědí. Vzdělávejte svoje kluky/bratry/syny i o tom, co se jich přímo netýká.
Na druhou stranu mi někdy vadí podobná prohlášení. Všechny jsme ženy! Buďte hrdé na to, že z vás každý měsíc teče krev! Buďte hrdé, že se vám pokaždé zhorší pleť, mastí vlasy a máte křeče v břiše/zádech/nohou! Buďte hrdé na to, že musíte běhat na záchod mnohem častěji než normálně! Kravina! Kravina! Kravina! Nechci být hrdá na něco takového..ale rozhodně je to součást života a nám nezbývá nic, než se s tím smířit a třeba si to i zpříjemnit..aspoň tak málo, jak to jde.
No a to mě přivedlo k menstruačním kalíškům. Vlastně dost nechutná věc. Pokaždé krev vylívat, aby jste ho zase zavedla tam, kam patří. Ale jde o zvyk a neštítit se sama sebe. Zkouším ho teprve den a až na to, že mám při vyndavání ruce jako masový vrah, jsem naprosto spokojená. Ušetří peníze, odpad...a tak podobně... Za sebe doporučuji vyzkoušet, ale rozhodně to chce silný žaludek. Minimálně než se naučíte ten správný tríček na zavádění a hlavně vyndavání.

Když nepíše

Samozřejmě, že blogerky řeší stejné problémy, jako všechny holky. Možná dokonce víc..jak by o tom mohly jinak tak krásně psát? Nějak jsem se opět ocitla v téhle situaci a tak jsem si řekla, že o tom zkusím napsat článek...když jsem zběžně projela net, jen mě to utvrdilo v tom, že něco takového je naprosto nutné..a jestli myslíte, že ne, tak aspoň mně se tenhle článek bude hodit.

• Užírá mě, když vidím, že je online a nepíše

Skupina na facebooku s tímhle názvem mě praštila do očí jako první. Ani bych se nedivila, kdyby ten, na jehož zprávy čekáte a kvůli komu lajkujete podobné stránky, byl taky jedním z jejích fanoušků. Zkuste někdy napsat první. Píšete mu jako první pořád? Buď si jen zvykl a nic to neznamená, nebo prostě nemá zájem. V obou případech doporučuji nechat vydusit. V prvním se po nějaké době ozve sám, protože mu to nedá a v druhém se nebudete dál ztrapňovat. Další z možností je, že je sice online, ale u počítače nesedí/kouká na film/hraje hru. Takže pokud se vám podobná situace přihodí jednou, dvakrát nebo i třeba pětkrát, nezoufejte, ozve se hned, jak vás uvidí.

• Když chlap nevolá a nepíše, je to normální

Další děsivá informace. Jak normální? Jak může být normální, že netouží po kontaktu tak, jako vy? Pravděpodobně docela lehko-pokud jste mu úplně ukradená, nebo pokud ani netuší, že o ten kontakt vůbec stojíte. Nebo má taky moc práce/ukradli mu telefon/přišel o hlas/unesli ho/zabil ho lední medvěd. Omlouvejte ho čím chcete.

Můžete to s milým klidně probrat, ale rozhodně nenaléhat, nehysterčit, neosočovat, atd... stíhačku nikdo nechce.

Přijdou vám některé věci, co píšu příliš drsné? Můžu vám říct, že svého času jsem byl super nesnesitelná stíhačka. Pořád jsem jen čekala, až se někdo ozve s tím, že jsem ho bombardovala na všech frontách. A k čemu to bylo? Když kluk nechtěl utéct hned, svým chováním jsem ho k tomu donutila. To mi došlo, když jsem poznala kluka, který byl pravděpodobně stejný jako já...a moc ráda jsem se ho zbavila.

Neozval se pár hodin? Klid. Neozval se od včerejška? Klid. Neozval se několik dní/týdnů/měsíců? Klid.
V posledním případě klid znamená hlavně to, smířit se s tím, že jste opět single. Běžte s kamarádkou na kafe nebo na něco, postěžujte si a hoďte to(ho) za hlavu. Bavte se! Na to najít toho pravého, máte celý život.
Každopádně počítejte s tím, že každý kluk je úplně jiný a pokud jde teprve o krátkou známost, nemůžete vědět ještě vůbec nic o tom, co se mu honí hlavou. Takže klid klid klid!

S vámi čekající

Kaki

Slunečno, místy vraždy

Ano, půjčila jsem si pro název nového článku název seriálu, který vůbec neznám.

Znáte to..i naprostý optimista se někdy probudí s náladou, že by zabíjel pohledem..nebo pro lepší požitek motorovou pilou.
Dneska je to možná způsobeno i ponurým počasím. Za celý den sluníčko nevyšlo a v podstatě bez přestávky prší. Málo stačí k tomu, aby vám najednou přišlo, že je špatně úplně všechno..i když není špatně nic, všechno vás štve. Myslet na to, že máte špatnou náladu, jí ještě zhoršuje...nakonec se v tom sami udržujete, i když samo by to už dávno přešlo.
Dan Millman (knížka/film Pokojný bojovník)na otázku, jak se udržuje stále dobře naladěn odpověděl, že nijak. Jen si špatné nálady nechává sám pro sebe a zbytečně tím neobtěžuje svoje okolí. Navázala bych na to teorií doktora Nešpora o tom, že smích, dobrá nálada a vtip mají mezi sebou určitou vazbu. Například: Zkusili jste se na sebe do zrcadla usmát..? Nebo se pořádně zasmát? Neudělalo vám to aspoň trošku radost? Dobrá nálada jde v podstatě uměle vyvolat. Stačilo by si pustit třeba nějakou dobrou komedii...my si ale v depresi radši pustíme nesnesitelný doják a tím se v krizi ještě podpoříme.
Další zlozvyk je, že si pořád stěžujeme. Pořád rýpeme v tom, co nás trápí...ať jsou to sebemenší blbosti. Zjistila jsem, že tím, že jsem každému cpala svoje problémy a byla schopná se o nich bavit i několik hodin ničemu neprospělo. Já se ve splínu topila a ještě jsem trochu té negativity poslala dál. Samozřejmě, pokud jsou vaše problémy vážnějšího charakteru, nebo máte podezření na psychickou nemoc, rozhodně si o tom s někým promluvte.
A varianta pro lidi, co mají to štěstí a nemusí nutně přijít do kontaktu s ostatními: zavřete se doma, oblečte si pohodlné tepláčky, zalezte do pelíšku s dobrou knížkou nebo filmem, nacpěte se zmrzlinou, tančete po pokoji (to možná ne v přesném pořadí), zacvičte si nebo se klidně vybrečte ale další den nechte všechny chmury včerejšku a vykročte z domu zase s úsměvem.

V deštivých dnech vám slunce v duši přeje ne vždy tak optimistická

Kaki

P. S.: Než jsem dopsala článek (trvalo to skoro půl dne), podařilo se mi špatné nálady zbavit. Večer vyrážím s Karambolou na koncert P!nk a se Summer na něm na sebe budeme mávat! Už se těším!

Lajky všedního dne

Vlastní pohled na Hejty všedního dne od Ginger a Summer. (Odkaz na jejich článek na konci toho mého)

• Ráno se probudit krásně vyspaná těsně před tím, než zazvoní budík
• Svítí sluníčko
• Předtermíny díky kterým máte během zkouškového jen minimum zkoušek
• Buchtičky se šodó k snídani
• Překonat se a jít běhat
• Obléknout si na běhání světle žluté tílko s ananasem místo obvyklého černého
• Potkat při běhání další krásné běžce
• Zjistit, že nejlepší marmeláda na světě neobsahuje želatinu, tudíž jí můžete jíst i jako vegetarián
• Balíček na poště
• Čisté povlečení
• Zapomenout si na běhání nasadit čočky, takže nevidíte lidi, jak na vás zírají
• Nevzít si k obědu maso, i když si ostatní členové domácnosti nacpávaj pupky
• Nacpat si pupek něčím skvělým a zároveň zdravým
• Krásně se upravit, i když jdete jen do sámošky
• Super kámošky, co vás podpoří v jakémkoliv rozhodnutí
• Vydržet stát na hlavě o něco málo déle než včera
• Projíždět blogy svých kamarádek i úplně cizích lidí
• Blížící se bouřka
• Skvělí lidé kolem vás, ze kterých nemáte mindráky, ale inspirují vás
• Pošta bez fronty
• Nové oblečení
• Ničím nerušená procházka
• Nakoupit se super mámou
• Mít stejně lajků, jako má Summer hejtů

Slíbený odkázeček:
http://gingerandsummer.blogspot.cz/2013/04/hejty-vsedniho-dne.html

Sportem ku zdraví

Jakže jsem na tom se sportem? A jak jsem na tom byla dřív? A jak na tom chci být v blízké budoucnosti? Čtěte!
Nenáviděla jsem školní tělocvik..od základky až do maturity..nenáviděla! Bála jsem se míče, nevyskočila jsem ani na kozu, natož abych jí přeskočila, při šplhu jsem měla závratě a svýma slabýma rukama jsem se ani moc daleko nepřitáhla, cílem běhů na dlouhou trať jsem probíhala vždy jako jedna z posledních ve skupince kuřáků. Nekouřila jsem. Jednou po běhu 1500 metrů jsem musela odejít zvracet. Tělocvik byl pro mě utrpení a mojí účastí trpěli i ostatní, nejvíce však moji spoluhráči. Na druhou stranu jsem vždycky milovala plavání a jízdu na koni. To mi ale samo o sobě skvělou fyzickou kondici nezajistilo. Překvapivě...
No a teď jsem tady. Dva roky ze střední a asi rok a půl aktivně cvičící (samozřejmě s pár výpadky). Zjistila jsem totiž, že klikovat, sklapovačkovat nebo třeba dřepovat s těžkou váhou, může být docela sranda. Při vybíjené jsem se nikdy nezapotila (maximálně ze stresu)a rozhodně nenamohla, zato doma padám zpocená a vyřízená na hubu..ale co především? Maximálně šťastná.
A co dělám teď? Chci začít běhat dvakrát týdně (ano, i přes prvotní neúspěch to chci pokořit a začít s menšími dávkami), posilování zaměřím především na ruce a cvičím, abych zvládla stojku a provaz. Zvláštní přání? Možná..ale já cvičím pro sebe, tak z toho chci něco mít.
Myslím, že jsem toho za tu krátkou dobu dost zvládla, ale ještě dost toho mám před sebou...a vám nemotorům, jako jsem já vzkazuji: Nezavrhujte sport jen kvůli debilnímu školnímu tělocviku! Možností je spousta, jen se o ně zajímat. Co takhle zkusit roller derby?

Miluju!

Sedím v trávě na Letný s Fíkem a lidma, co jsem před tím viděla jen jednou. A přitom mám konečně pocit, že někam zapadám...bez snažení..bez hloupýho pocitu a i když vidím, že jsme každý úplně jiný. Sedíme v trávě a bavíme se..bavíme se o tom kde sehnat dobrý a levný ovoce, jaký akce jsou v plánu na víkend/léto...sotva se známe a domlouváme společnou cestu, půjčení stanu...řešíme školu, i když každý dělá něco jiného a ne každý studuje...rozebíráme, kam půjdeme čůrat... Naprosto cizí lidé a já se cítím, jako dlouho ne. Všichni jsou pozitivní, nikdo nepotřebuje chlastat, kouřit nebo hulit, aby se dobře bavil...Jen sedíme v trávě na sluníčku, jíme ovoce a užíváme si společnost podobně nalazených lidí.
A tak je to s Fíkem pořád..díky němu a teď už i díky jeho kamarádům si připadám skvěle. Bere mě na krásná místa, kde jsem nikdy nebyla..představuje mi lidi, jaké jsem chtěla vždycky znát. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí. Rozšiřují se mi obzory. A to všechno jen proto, že jsem se už naštvala na svojí naivitu..no dobře..to nedává smysl..Takže od začátku...Měla jsem ve vztazích vždycky hroznou smůlu..jakože když se teď zamyslím, tak jsem měla tak možná dva opravdově vztahy..možná..U zbytku jsem si jen naivně myslela, že to něco znamená...A stejně to bylo i loňský léto..podzim..zimu...to mě jeden mladík tak dožral, že jsem si řekla dost! No a ten večer jsem poznala Fíka....Zase něco přeskakuju..napsala jsem si inzerát...zhrzený, naštvaný a vůbec ne s vidinou toho si někoho najít..spíš jen aby všichni viděli, jaká jsem chudinka...No a mezi stovkami sexuálně orientovaných odpovědí byli i asi čtyři slušně vypadající kluci..pak tři..dva..Fík! Poprvé jsem se sešla s někým z internetu..a už se s ním scházím tři měsíce..Já vím, je to maloučko..ale pro mě je to mimořádný výsledek.
A tím se můj život obrátil vzhůru nohama..i ta škola mě víc baví. :)

Milujte!
Kaki

Nejím maso!

Tak jo..zase trošku lžu..ale poutavé titulky jsou potřeba, ne? Aspoň v médiích to tak funguje, tiulek vám vyrazí dech a během čtení článku zjistíte, že je všechno jinak.
Už asi od února o tom vážně uvažuju..pak jsem začala snižovat dávky a teď si něco dám tak jednou za týden a stejně zjistím, že mi to nechutná. Omezení? Neřekla bych..Naopak se od té doby můj jídelníček rozrostl o spoustu nových jídel..hledám recepty..sama experimentuji..je tolik možností bez nutnosti někoho vraždit, abych se najedla. A mám hned lepší pocit, jak po psychické, tak po fyzické stránce. Mám víc energie, jsem spokojenější, srovnalo se mi zažívání..a tak dál a tak podobně. Nemám tu chuť rozepisovat proč a jak je špatný jíst maso..to je každýho věc a internet je toho plný, stačí se zajímat. Mě k přemýšlení přiměl fakt, že můj kluk i většina mých nejbližších kamarádů jsou vegetariáni nebo vegani. Dokonce moje mamka teď o vegetariánství uvažuje. Takže proč ne já? A to musím zdůraznit, že jsem většinu svého života byla zapřísáhlý masožrout. Taky mi přijde hrozný, že se bojím být vegetariánkou, protože by třeba někdo v mém okolí řekl, že mi hráblo..že se měním jen kvůli novému vztahu...Proto o tom ani nemluvím a maso jsem ještě definitivně jíst nepřestala...
Taky jsem dneska byla běhat..poprvé v životě. Běh nesnáším. Když jsem před dvěma roky začala něco dělat se svou fyzickou kondicí, běh nepřipadal v úvahu. Dala jsem se spíš na posilování, zvedání činek a tak. Ale posledních pár dní mi jednou za čas projela hlavou vtíravá myšlenka na běh. A tak jsem dneska vstala, udělala si jablečno-mrkvovo-ananasový fresh a vyběhla. Byla jsem venku asi půl hodiny, víc jak půlku trasy jsem šla a domů jsem se vrátila tak vyřízená, že jsem šla znovu spát..hahaaaa...Ne, žádné náhlé nadšení z běhu se nekoná..i když to první vyběhnutí bylo vážně super..a běžet přírodou probírající se po noci a bouřce s oblíbenou hudbou v uších je taky fajn. Jen moje plíce měly co dělat a hlava se mi taky nějak moc natlakovala...heh.

Nemeju si vlasy!!

No dobře..tak meju..prozatím..ALE..po přečtení jednoho článku (odkaz dám níže)jsem se rozhodla podstoupit test na vlastní osobě. Kdo ví, jestli to funguje nebo ne, ale včera jsem si poprvé umyla vlasy jen vodou s jedlou sodou a zatím vypadají jako nové. Časem by to mělo prý fungovat tak, že bude stačit vlasy mýt jen vodou a šampon nebudu potřebovat, takže soda je jen přechodná fáze. Bude to šetřit vlásky a samozřejmě i peníze za šampon. Nejdřív jsem přemýšlela, jak směs na vlasy nanést..přeci jen hrnek vody se lžičkou sody je pořád spíš voda a už vidím, jak by mi to teklo všude, jen ne do vlasů. Nakonec jsem si od mamky ukradla půjčila rozprašovač. Při koupání vlasy opláchla, potom postříkala směsí, vmasírovala jí do hlavy a vlasů...a zase opláchla. A výsledek? Nemůžu si stěžovat..trošku skepticky jsem čekala, že se dneska probudím s úplně nechutnou hlavou..a ono nic..vlasy jako od kadeřnice.
Slíbený článek:
http://virus.blog.cz/1211/nemyjte-si-vlasy-jeste-vam-za-to-podekuji
Celkově doporučuji celý blog..začetla jsem se a nedokázala se odtrhnout. Dost věcí k zasmání i zamyšlení. A tak to má být.

S láskou Vaše Kaki

Výplody slunečného dne

Nějak mi došlo, že jsem svůj blog zatím prezentovala hrozně vážně...i když má být pozitivní..hlavní myšlenkou mělo být, užívat si všechny maličkosti všedního dne. A tak jsem tady s úplně nevážným příspěvkem.
Hrozně se těším. Těším se, až udělám všechny zkoušky tohohle semestru a budeme s Karambolou chodit na praxi..konečně spolu. Těším se až nám skončí (dokonce o týden dřív, než by měla)a pojedeme spolu někam na výlet..pod stan..k vodě..do lesa.. Ze spaní v stanu mě hrozně bolí záda, ale stejně to miluju..navíc..poslední dobou už mě záda celkově moc nebolí a tak si říkám, že by to mohlo být fajn. Těším se, až mi dojdou objednané turecké kalhoty a budu nosit jenom je...světle zelená..jako jarní tráva. I když zároveň se těším i na to, jak budu celé léto nosit hlavně sukně...nikdy jsem na ně moc nebyla..a teď, hned jak začalo sluníčko trochu svítit, nosím jen je. Těším se taky na tenhle víkend, protože budu sama doma, budu si vařit a hrozně zodpovědně se učit. Zítra ale přijede kamarádka, kterou jsem neviděla několik měsíců a projdeme se Prahou, prolezeme všechny obchody..těším se. Těším se na úterý, protože se pravděpodobně uvidím po několika dnech s Fíkem a není nic lepšího, než jeho pevné objetí. Těším se, až o sobě budu moct říkat, že jsem vegetariánka. Těším se, až budu moct plavat..venku.
Těším se asi tak na milion věcí..ale není to takové to otrávené těšení, kdy jen čekám na to všechno. Je to spokojené těšení, protože se kolem mě děje pořád spousta věcí, z kterých můžu mít radost.

S chutí do toho..

..nemůžu uvěřit, že už se zase blíží zkouškové!! Ano, dnes jsem si konečně sedla nad první seminární práci. Nejde o nic těžkého - dvě strany vlastního názoru na danou problematiku, ale dokopat se k tomu? A dvě strany? Možná se to nezdá, ale jak to tak píšu přijde mi to docela dost.
Všichni to známe: zadání práce dostaneme dostatečně brzy na to, aby jsme ji stihli několikrát předělat a najednou zjistíme, že termín odevzdání je za dva dny (ne-li dřív)a my nemáme ani ťuk. A k tomu ten můj přístup, že si vždycky říkám, jak tentokrát začnu včas. Tak mi vysvětlete, proč ještě nemám formulář o praxi, která měla být zajištěná někdy do poloviny března?
Když se takhle zaseknete, povinnosti se na vás valí ze všech stran a vy víte, že něco musíte začít dělat, ale prostě to nejde, zkuste si sednou a sepsat si, čeho chcete vůbec v životě dosáhnout. Zní to možná hloupě nebo nesmyslně, ale doopravdy to pomáhá. Dáte si dohromady svoje priority a uvědomíte si, proč vlastně děláte všechno to, co děláte. Nebo můžete naopak zjistit, že ztrácíte spoustu času nad činnostmi, které jsou vám na vaší cestě naprosto k ničemu. Tuhle svojí vizi si potom můžete číst každý den před tím než vyrazíte do školy, práce nebo než vůbec vstanete. Měla by vás ideálně nastartovat.
Uvědomte si věci, které chcete změnit, čeho chcete dosáhnout. Přestat kouřit? Pravidelně cvičit? Omezit alkohol? Vyberte si pár hlavních bodů, napište si je a každý den se hodnoťte jako ve škole. Do políčka u každého bodu si napište, jak vám to ten či onen den šlo.
Další věc, co si můžete napsat: Každý večer seznam úkolů na druhý den. A další den už jen odškrtáváte jeden za druhým. Jednou z hlavních podmínek ale je, nezadávat si moc velké a složité úkoly: Když si napíšete, že musíte napsat seminárku, vyděsíte se a stejně to k ničemu nepovede. Co takhle si poručit napsat každý den třeba půl stránky? Nebo první den prozkoumat jen možné zdroje? To už je přeci něco úplně jiného. A co takhle úkol: Vstát s dobrou náladou..?
Je zvláštní, že všechny tyto techniky jsou psací, ale má to svůj význam-lepší pořádek na papíře, než guláš v hlavě. Sama mám s prokrastinací docela problémy, jak už je jasné ze začátku tohoto příspěvku, a s těmito technikami začínám. No a prozatím musím říct, že to jde. Časem svoje osobní zápisy zveřejním, třeba pro inspiraci. A nezapomeňte: Den je dlouhý a je jen na nás, jak všechen ten čas využijeme.
Tak vám všem držím palce s vaším projektem/seminárkou/jarním úklidem nebo s čímkoliv do čeho by jste se měli pustit.
Ano, byla jsem na přednášce o prokrastinaci..hahahaaa...

Všichni se mění..

..a teď nechci mluvit o tom, jaká je to hrůza..Naopak chci mluvit o změnách pozitivních. Chci přestat kouřit. Chci chodit dřív spát. Chci zhubnout. Chci být šťastnější. Chci začít cvičit/hrát na kytaru/malovat/podnikat. Chci mít svůj styl. Chci zapadnout. Chci víc kamarádů. Chci přítele. Chci někoho, kdo mě bude mít rád. Spousta..spousta přání. Jsou všechny správné? Správně formulované?
Ano, i štíhlá dívka si nemusí připadat dobře ve svém těle-a nezáleží na tom, kolik lidí jí říká, jak je krásná. Ano, spousta lidí si ze všeho nejvíc přeje zapadnout a nebýt tím podivínem, na kterého si všichni ukazují. Někdo by byl naopak hrozně rád středem pozornosti. Někdo chce partu kamarádů, se kterou by vyrážel ven a na akce a někdo by zase stál o toho jednoho věrného kamaráda, kterému se může se vším svěřit.
Ať už chceme na sobě změnit cokoliv, měli by jsme se zamyslet nad tím, jestli je to, co se nám na nás nelíbí doopravdy špatné? A další věc: proč se chceme měnit?
Přestanu poslouchat disco a začnu poslouchat metal, aby si mě konečně všiml ten kluk, co se mi už tak dlouho líbí! A po nějaké době se dozvíme, že už dávno touží po té technařce z vedlejší třídy! Proč?? Vždyť poslouchám stejnou hudbu jako on! Trošku chyba..z vlastní zkušenosti vím, že se to těžko poslouchá, ale měnit se, aby jsme se někomu zalíbili je naprosto k ničemu.
Začnu chodit víc do společnosti a stanu se členem party! Ano, i přes to, že do teď mi vyhovovalo trávit víkendy doma s knížkou/u počítače/u šicího stroje/s hudbou na plný pecky, ale v soukromí. Není povinnost být společenským tvorem..i když se to o lidech říká, neplatí o všech, že potřebují neustálou společnost. Nedělejte nic proti vaší přirozenosti.
Chci zhubnout! V tomhle případě se mi zdá takové přání především špatně formulované. Co takhle: Chci žít zdravě! Chci být silná! Chci se cítit dobře! Je to těžké..v dnešní době na nás ze všech stran vyskakují poutače o tom, jak zázračně zhubnout. V první řadě-zhubnout bez diety a cvičení? To jako vážně? Kdo tomu věří? A druhá věc..zhubnout? Vážně chceme všichni hubnout? A také není dieta jako dieta..pokud budete jíst zdravě, tak ani nemusíte mít pocit, že nějakou dietu držíte. K tomu nějaký pohyb-možností je spousta..myslím, že každý si vybere. A výsledný pocit? K nezaplacení. Takže..pozor na správnou formulaci toho, čeho chceme dosáhnout.
A shrnutí nakonec. Poslouchejte svoje srdce, svůj vnitřní hlas. Nenechte si namluvit nikým, že je na vás něco špatného, když vy sami jste se sebou spokojení. Buďte se sebou spokojení! A pokud nejste, uchopte svůj problém a změňte to..ale pouze a jen kvůli sobě. Kdo s vámi není spokojen si nezaslouží s vámi být. Ale svého svědomí se zbavíte těžko. Takže vzhůru proti předsudkům, uniformitě a pokusům společnosti nás všechny změnit k "dokonalosti". Buďme sami sebou!

Pokud budete soudit rybu podle její schopnosti šplhat na strom, tak bude celý život věřit tomu, že je hloupá.
-není nám předurčeno být všichni stejní, každý je něčím výjimečný

Ahoj Světe!

Kdo jsem a jak jsem se dopracovala k tomu, vytvořit si blog? Ještě včera jsem přesně věděla, co chci v prvním příspěvku psát..a hle, je tady a já nevím nic. Tak především v prvním příspěvku nebudu psát nic o sobě..to by další psaní ztrácelo význam. Pokud to tu někdo bude číst, pozná časem, s kým má tu čest.

Psala jsem si deník..dobře, napsala jsem pár řádků jednou za půl roku..když jsem si vzpomněla. Pak mi ale došlo, že svým způsobem potřebuji dávat svoje životní kroky a počiny na odiv..ale zase ne tak úplně, aby každý věděl..hrozně nerada se totiž chlubím...Tady se chlubit budu..ale tak, aby nikdo nevěděl, že jsem to já. A to se úplně za chlubení považovat nedá, ne?

Určitě si tady nebudu stěžovat..to jsem si totiž před nějakou dobou úplně zakázala..a od té doby jsem mnohem šťastnější. I když se nevěnuji adrenalinovým sportům, nehraji na žádný nástroj, nevěnuji se závodně žádnému sportu, snažím se svůj život prožívat, ne přežívat..a myslím, že mi to začíná jít. Tenhle blog by mi to měl připomínat ve chvílích, kdy na to budu zapomínat..protože upřímně..slabé chvilky má někdy každý, ne?

Kdo hledá, nedostatky si na všem najde.
-Proto radím nehledat. :)