Jakže jsem na tom se sportem? A jak jsem na tom byla dřív? A jak na tom chci být v blízké budoucnosti? Čtěte!
Nenáviděla jsem školní tělocvik..od základky až do maturity..nenáviděla! Bála jsem se míče, nevyskočila jsem ani na kozu, natož abych jí přeskočila, při šplhu jsem měla závratě a svýma slabýma rukama jsem se ani moc daleko nepřitáhla, cílem běhů na dlouhou trať jsem probíhala vždy jako jedna z posledních ve skupince kuřáků. Nekouřila jsem. Jednou po běhu 1500 metrů jsem musela odejít zvracet. Tělocvik byl pro mě utrpení a mojí účastí trpěli i ostatní, nejvíce však moji spoluhráči. Na druhou stranu jsem vždycky milovala plavání a jízdu na koni. To mi ale samo o sobě skvělou fyzickou kondici nezajistilo. Překvapivě...
No a teď jsem tady. Dva roky ze střední a asi rok a půl aktivně cvičící (samozřejmě s pár výpadky). Zjistila jsem totiž, že klikovat, sklapovačkovat nebo třeba dřepovat s těžkou váhou, může být docela sranda. Při vybíjené jsem se nikdy nezapotila (maximálně ze stresu)a rozhodně nenamohla, zato doma padám zpocená a vyřízená na hubu..ale co především? Maximálně šťastná.
A co dělám teď? Chci začít běhat dvakrát týdně (ano, i přes prvotní neúspěch to chci pokořit a začít s menšími dávkami), posilování zaměřím především na ruce a cvičím, abych zvládla stojku a provaz. Zvláštní přání? Možná..ale já cvičím pro sebe, tak z toho chci něco mít.
Myslím, že jsem toho za tu krátkou dobu dost zvládla, ale ještě dost toho mám před sebou...a vám nemotorům, jako jsem já vzkazuji: Nezavrhujte sport jen kvůli debilnímu školnímu tělocviku! Možností je spousta, jen se o ně zajímat. Co takhle zkusit roller derby?
Žádné komentáře:
Okomentovat