Mít děti???

Snad každá holčička si jako malá představovala, jak bude jednou maminkou. Alespoň já jsem vozila kočárek, převlékala panenku, přebalovala čůrající miminko a měla vymyšlená jména, jak pro kluky, tak pro holky. Ale pak přijde doba..někdy mezi dvacátým a třicátým rokem, kdy o tom většina lidí začne uvažovat jako o reálné věci. Ale pouštět se vůbec do toho, když je tolik věcí, které se dají zkazit nebo je alespoň musíte řešit? A to přeskakuji věci od hledání ideálního partnera-otce, zdravotní rizika až po možnost postižení dítěte.
Rodič má na dítě ten největší vliv. Problém je, že i přes vaše nejlepší úmysly, nemusíte působit tak, aby došlo k vašim žádoucím výsledkům. S touhou, aby z něj něco bylo, ho přehltíte povinnostmi a ono se vám jednou vzepře. Když pro něj budete chtít mermomocí to nejlepší, může být nesamostatné ještě dlouho do dospělosti.
Na to navazuje problematika zájmů a koníčků. Taková tříletá holčička vám těžko řekne, že chce začít s baletem, a že v něm bude vážně dobrá. A víte, že to už je čas, kdy by se mělo přemýšlet o zápisu? Malého kluka budete cpát do hokeje, protože chcete doma hvězdu NHL a po letech tréninku zjistíte, že doma máte nešťastného, ale nadaného malíře. Svoje dítě budete od malička cpát do všech kroužků, které se v okolí nabízí a ono vás s nimi v pubertě pošle do háje a dál nebude dělat nic. Necháte všechna rozhodnutí na dítěti a ono vám v dospělosti vyčte, že jste ho do ničeho nenutili a tak v ničem nevyniká.
Problémem pro alternativně se stravující rodiče může být i to, jestli danou stravu nutit i svému dítěti. Vy máte svůj příjem už zmáknutý, ale takový malý človíček má při svém vývoji úplně jiné potřeby. Minimálně v prvních letech života na výběr nemá, pak se musíte ujistit, že zná všechny své možnosti. Ale co když nebude souhlasit s vašimi názory? Zanevřete na něj? To přece nejde, vždyť je to vaše dítě. A co sociálka? Nepojme podezření na zanedbávání péče a podvýživu?
Bude mít dost kamarádů? Nebudou se mu ostatní děti smát? Co bych mu měla pořídit za oblečení? Chci, aby lépe zapadl, nebo aby si udržel svojí individualitu s rizikem, že pro něj bude těžší si najít místo v kolektivu?
Většinová společnost má utkvělou představu o tom, co je správné a vy je musíte přesvědčit o tom, že víte, co děláte. Musíte přesvědčit i sami sebe, musí to z vás cítit i vaše dítě. Ale především se uklidněte. Chybami se člověk učí a vy jediným přešlapem nezničíte život svého dítěte. Ono vám zase dřív nebo později odpustí, že vše nebylo podle jeho představ. Protože každý jsme osobnost, individualita...vaše dítě není váš klon...okoukává, ale nekopíruje..i ono se učí z vašich chyb.
Uklidněte se a do výchovy dejte celé své srdce a kus rozumu. To zvládnete!

Falešně březí

Kaki