pondělí 29. září 2014

Recept č. 6 - Můj první pokuskus..se zeleninou a uzeným tofu

Kuskus jsem měla jednou, když mi mamka dala lžičku na ochutnání..nechutnal. A podruhé před pár dny u Fíkovy maminky...to chutnal docela dost. Taky máme v kuchyni dost málo místa a ty dvě krabice kuskusu by se měly nějak zužitkovat...a vzhledem k tomu, že Fík s jeho vařením dobré zkušenosti nemá..bylo to na mně.

Ingredience:
cibule
šalotka
balíček uzeného tofu
mrkev
paprika
krájená rajčata v plechovce
kukuřice
sůl
pepř
oregano
česnek
kuskus
Veganline mozzarella

Osmahneme nakrájenou cibuli a šalotku, přihodíme zbylou zeleninu s kořením a rychle orestujeme. Nakonec přidáme rajčata z plechovky, zasypeme kuskusem a zalijeme dostatečným množstvím vody. Chvilku mícháme a vaříme, dokud kuskus nenatáhne všechnu vodu. Na chvilku přiklopíme pokličkou a poté servírujeme s nastrouhaným sýrem.



středa 6. srpna 2014

Bydlet spolu...?

Jak už jsem uvedla v předchozím příspěvku....alespoň doufám..s Fíkem spolu teď bydlíme. Idylka....až na to, že já chci mít čistící prostředky v kuchyni a on v koupelně, já chci mít Kocourův záchod v kuchyni a on na záchodě, koš na prádlo bych dala pod umyvadlo a on myslí, že ho nemáme kam dát...a taky se mi do pokoje nevejde můj nábytek.
Když bydlíte u rodičů, tak se podřizujete téměř plně...alespoň v podobných věcech, jako uvádím. Protože je to vlastně domácnost Vašich rodičů a ti ať si dělají, co chtějí...Vy až se odstěhujete, tak taky budete. No a pak se odstěhujete...najdete si úplně cizího spolubydlícího a zase není všechno po Vašem. Je ale dost snadné domluvit se na kompromisech, protože nikdo nemá chuť zdlouhavě řešit každou maličkost a radši si zaleze do sobě přiděleného prostoru.
Bydlet s kamarádem je dost podobné, jako bydlet s přítelem. Tomu už se nebojíte říct, že je idiot, když si myslí, že se oblečení vás obou vejde do jedné skříně a v koupelně stačí jedna polička. Můžete na sebe štěkat celé dny a skončí to výhružkami, že se vrátíte k rodičům.
Po tom, co jsem dodělala školu a najednou měla spoustu času, trávila jsem u Fíka maximum čas. Následně jsme odjeli téměř na dva týdny do Chorvatska a tam spolu byli doopravdy nonstop a navíc řešili částečně společné hospodaření. Myslela jsem, jak nás to krásně připraví na vedení společné domácnosti...no...nepřipravilo...nebo alespoň myslím.

Tenhle příspěvek jsem začala psát před dvěma, třemi dny...a mnohé se změnilo. Dneska nám přivezli vybavení do kuchyně a v pokoji zbývá už jen domontovat skříň...a ano, pořád není kam dát můj stůl. Takže když chci pracovat na svých oděvních objednávkách, musím strávit půl hodiny na cestě k rodičům a pak zase zpátky. Což zní jako nic, ale je to docela otrava.
Zaplnění bytu a zařízení potřebných záležitostí nám podle mě hodně pomohlo. Oba jsme se uklidnili a pomalu zajíždíme do nových kolejí. Fík od pondělí chodí po dovolené zase do práce a já vařím, uklízím, starám se o kocoura a hledám si práci. A máme se zase moc rádi...moc moc moc.
Hodně mě potěšilo, jak jsme zvládli společný nákup v Ikee. Předtím jsme totiž zašli do dm drogerie se slevovou knížkou...a nakoupili jsme tolik věcí pro kocoura a tolik rostlinného mléka a vůbec tolik věcí, že jsme s tím nebyli schopní dojít moc daleko. Rozhodli jsme tedy, že já počkám venku s těmi všemi věcmi, počkám na kamaráda, který nás měl odvést domů a Fík mezitím zvládne nákup. Samotnou mě překvapilo, jak jsem mu důvěřovala v tom, že všechno ze seznamu zvládne sám, tak moc jsme byli na všem domluvení.
Kamarád dorazil dřív a tak jsem volala Fíka, že ho doženu. Měl už skoro všechno a dvě věci, co nemohl najít jsem popadla v letu já. Ani jednou za celou výpravu jsme se nepohádali...a to i přes to, že ke konci už jsem měla hlad... :D

Takže dokonalé líbánky vám možná nezajistí perfektní manželství, ale aspoň máte na co vzpomínat, když to trochu skřípe.

Zaláskovaná žena v domácnosti
Kaki

pondělí 14. července 2014

Mega upload

V poslední době jsem blog naprosto vypustila...od poloviny dubna do poloviny června jsem se pořád jenom učila, hroutila se a zakončila to absolutoriem na vošce. Jestli to stálo za to posoudím asi až později - i po měsíci regenerace jsem z toho dost vyřízená. Ale i přes to, že jsem se soustředila jen na školu, událo se pár věcí.
V první řadě...od srpna budu bydlet s Fíkem! Bylo to dost nečekaný...jemu se stěhuje spolubydlící, tak původně hledal náhradníka, ale nakonec narazil na neodmítnutelnou nabídku jednopokojového bytu. Když jsme se tam šli podívat, trochu jsem doufala, že se mi tam nebude líbit - přeci jen jsme společné bydlení plánovali na dobu neurčitou, kdy už si budu vydělávat a budu schopná se sama uživit. Ale ten byt je vážně boží! Samozřejmě nejde o žádný luxus...spíš útulný brdlůžek pro zvířátka, jako jsme my dva.
No a na to navazuje problém s hledáním práce. Každý den koukám na nabídky, jsou dny, kdy pošlu i několik životopisů, snížila jsem svoje nároky na dokonalé zaměstnání a stejně je z toho pouze jeden nepovedený pohovor. Samozřejmě se nevzdávám a jedu dál!

Dále bych mohla zmínit svojí fyzickou kondici... Nejvíc za zmínku stojí asi víkendový čchi-kung seminář, který jsem absolvovala s maminkou. Sobota byla nádherná, nechal se na ní ukecat i Fík. Čhi-kung, nei kung, tai čchi a masáže shiatsu. Večer ale dost silná únava a ráno jsem nemohla vstát. Během nedělního dopoledne jsme se příjemně rozhýbali, ale po obědě už jsem nebyla schopná ani sedět...natož stát a cvičit. Málem jsem nedošla domů a ještě druhý den jsem byla jako přejetá parním válcem. Po psychické stránce ale nádhera a po fyzické postupně taky.
Jinak mám dost problém se k něčemu dokopat...každý večer usínám s tím, že ten druhý den ráno půjdu běhat..a ráno se probouzím s tím, že se mi nechce...Kamarádky vyhlásily výzvu 100 dřepů za den a to jsem vydržela asi pět dní...teď už se mě nikdo neptá, tak nemám důvod pokračovat. Žádná motivace na mě nepůsobí, z fotek svalnatých holek se mi chce brečet a sportující kámošky mě štvou.
Zato co se stravy týká jsem na sebe pyšná. Téměř jsem vyřadila cukr...a vůbec cheat meals a jsem zase na minimálně 50% raw stravě. A aspoň zevnitř si připadám skvěle, když se mi teda nerýsují buchty na břiše.

A moje vyhlídky na léto? V pátek jedeme s Fíkem do Chorvatska na Lost Theory. Jsem dost zvědavá...on tam byl už loni a prý nejlepší zážitek v životě...já znám psýčko zatím jen v Čechách a je to prý nesrovnatelné. No a hned jak se vrátíme, tak se stěhujeme..a zároveň ten víkend jedeme na jednu noc na Let it roll..další víkend jedeme do Mlýnce na Zámek, kam jede i Summer a já se tak hrozně těším, protože jsem letos podělala společný Chill!!!! Další víkend open air na Slovensku, poté UFO BUFO a první víkend v září Letní zvěř....takže to vypadá, že od teď nemám ani jeden letní víkend volný..hodlám si to užít!! A možná vám i něco z těch akcí povím.

Pomalu dospívající, líná a v hipíka se měnící
Kaki

pátek 25. dubna 2014

Mo-no-tón-ní

V poslední době si dost uvědomuji, jak velké mám (a celkově všichni..vůbec) sklony upadat do stereotypu. Ať už se to týká denního režimu, týdenního programu, jídla, myšlení... Pamatujete si monotónní melodie do telefonu? Jaká to byla bomba mít vypípanou oblíbenou písničku? A co teprve polyfonní!! No ale ruku na srdce, stejně si hudbu nejradši pustíte doopravdy, se všemi nástroji a složkami, co k ní patří. Ale praktikujete to samé i ve vašem životě?

Ráno vstanu, nasnídám se, jdu do školy, přijdu ze školy, plácnu s sebou k počítači, jdu spát, ráno vstanu, jdu do školy...
Pondělí, úterý, středa škola, čtvrtek praxe, pátek nám většinou nechávají volný, tak uvařím něco extra k večeři, nebo upeču sobotní snídani a když Fík skončí v práci, jedu k němu. Podle toho, jestli má následující týden odpolední, nebo ranní u něj zůstávám do neděle večer, nebo pondělí ráno. Ano, ve čtvrtek chodím na čchi kung, na druhou stranu jsem už vypustila středeční jógu. Jedu si svůj stereotyp a mám velký problém s tím, když mi ho něco naruší...ale už mě to štve!

Můj boj? Těsně před tímhle víkendem jsem naprosto změnila plány...jasně, ze zábavné možnosti na tu méně zábavnou...ale obětovat svůj krásný spánek tomu, že si vezmu k sobě na celý víkend Fíkova kocoura beru jako příkladné překonání sama sebe a opuštění své komfortní zóny. Taky jsem si po dlouhé době dokonale uklidila v pokoji, cítím se tu krásně a mám na zítra připravené krásné prostředí k učení. Další věcí je, že u konečně!! musím začít něco dělat...protože moje tvrdě vydřené, sotva viditelné svaly se začínají schovávat pod vrstvou špíčků....tak co to vzít tentokrát vážně? Včera jsem byla na cvičení, dnes jsem cvičila, zítra chci jít běhat!!!! a taky chci zase víc myslet na to, co jím, protože jak ráda šířím kolem sebe....i vegansky se dá stravovat velmi nezdravě.

Takže jsem se nechala ovlivnit spoustou článků o zdravé výživě a podobně. Maso je špatný, mléko je špatný, sója je špatná, obilí je špatný.......podle mě a zkráceně: Všeho moc škodí.
Živočišné výrobky jsem vystřihla převážně z etických důvodů a také prý (a podle mých dosavadních zkušeností doopravdy) nemají vůbec dobrý vliv na Keratosis Pilaris, což je ošklivá vrozená vyrážka, kterou mám tu čest nosit. No a to mě přivádí k obilovinám...nebo přímo tedy k lepku. Ten je přímo na tuhle diagnózu také špatný, ale nic moc vliv má i na naprosto zdravé lidi. Zaprvé vytváří ve střevech kyselé prostředí a tím narušuje propustnost střevní stěny..takže z toho, co jíte máte minimum živin a je vám to leda tak k hovnu..doslova. A zadruhé: jednoduše řečeno-slepuje střevo...což je humus..jestli vás to zaujalo, najděte si o tom víc. No a sója...po tom, co jsem se poveganila jsem začala konzumovat sójové mléko, sójové maso, tofu, občasně sójovou smetanu...a tak dále. Většina speciálních potravin pro vegany obsahuje sóju. Prý je plná spousty špatných věcí...na to přesné utvořený názor nemám, ale konzumovat něco v různém stavu téměř ke každému jídlu mi přijde prostě divný. Takže občas investuji o ty tři koruny víc a koupím si mléko rýžové, jídlo si užiji i čistě zeleninové a nebudu tam za každou cenu cpát náhražky masa a pečivo taky nebudu jíst ke každé snídani, svačině a večeři. Přijde vám, že se moc omezuji? Naopak..můj jídelníček se neustále rozšiřuje...třeba minulý týden jsem dostala hroznou chuť na kapustu, která mi nikdy nechutnala. Divný? Asi trochu...

Zkuste si sednout a v klidu se zamyslet nad tím, jestli nejste uvěznění v nějakém kolotoči. Jestli děláte věci, co vás baví a ne ty, které musíte a případně ty, které vás zbytečně neobtěžují. Zamyslete se, kolik toho děláte bez rozmyslu a třeba zjistíte, že byste měli radši všechno jinak. A potom běžte a změňte to!

Snad alespoň polyfonní a stále Vaše
Kaki

pondělí 3. března 2014

Mít děti???

Snad každá holčička si jako malá představovala, jak bude jednou maminkou. Alespoň já jsem vozila kočárek, převlékala panenku, přebalovala čůrající miminko a měla vymyšlená jména, jak pro kluky, tak pro holky. Ale pak přijde doba..někdy mezi dvacátým a třicátým rokem, kdy o tom většina lidí začne uvažovat jako o reálné věci. Ale pouštět se vůbec do toho, když je tolik věcí, které se dají zkazit nebo je alespoň musíte řešit? A to přeskakuji věci od hledání ideálního partnera-otce, zdravotní rizika až po možnost postižení dítěte.
Rodič má na dítě ten největší vliv. Problém je, že i přes vaše nejlepší úmysly, nemusíte působit tak, aby došlo k vašim žádoucím výsledkům. S touhou, aby z něj něco bylo, ho přehltíte povinnostmi a ono se vám jednou vzepře. Když pro něj budete chtít mermomocí to nejlepší, může být nesamostatné ještě dlouho do dospělosti.
Na to navazuje problematika zájmů a koníčků. Taková tříletá holčička vám těžko řekne, že chce začít s baletem, a že v něm bude vážně dobrá. A víte, že to už je čas, kdy by se mělo přemýšlet o zápisu? Malého kluka budete cpát do hokeje, protože chcete doma hvězdu NHL a po letech tréninku zjistíte, že doma máte nešťastného, ale nadaného malíře. Svoje dítě budete od malička cpát do všech kroužků, které se v okolí nabízí a ono vás s nimi v pubertě pošle do háje a dál nebude dělat nic. Necháte všechna rozhodnutí na dítěti a ono vám v dospělosti vyčte, že jste ho do ničeho nenutili a tak v ničem nevyniká.
Problémem pro alternativně se stravující rodiče může být i to, jestli danou stravu nutit i svému dítěti. Vy máte svůj příjem už zmáknutý, ale takový malý človíček má při svém vývoji úplně jiné potřeby. Minimálně v prvních letech života na výběr nemá, pak se musíte ujistit, že zná všechny své možnosti. Ale co když nebude souhlasit s vašimi názory? Zanevřete na něj? To přece nejde, vždyť je to vaše dítě. A co sociálka? Nepojme podezření na zanedbávání péče a podvýživu?
Bude mít dost kamarádů? Nebudou se mu ostatní děti smát? Co bych mu měla pořídit za oblečení? Chci, aby lépe zapadl, nebo aby si udržel svojí individualitu s rizikem, že pro něj bude těžší si najít místo v kolektivu?
Většinová společnost má utkvělou představu o tom, co je správné a vy je musíte přesvědčit o tom, že víte, co děláte. Musíte přesvědčit i sami sebe, musí to z vás cítit i vaše dítě. Ale především se uklidněte. Chybami se člověk učí a vy jediným přešlapem nezničíte život svého dítěte. Ono vám zase dřív nebo později odpustí, že vše nebylo podle jeho představ. Protože každý jsme osobnost, individualita...vaše dítě není váš klon...okoukává, ale nekopíruje..i ono se učí z vašich chyb.
Uklidněte se a do výchovy dejte celé své srdce a kus rozumu. To zvládnete!

Falešně březí
Kaki

úterý 25. února 2014

Recept č. 5 - Trochu jiná omáčka na těstoviny

Když zrovna nemáte chuť na těstoviny s kečupem, máte doma pár věcí na víc a nechcete strávit v kuchyni půl dne.

Ingredience:
cibule
balíček uzeného tofu
žampiony (cca 5 středně velkých)
krájená rajčata v plechovce
cizrna
sůl
sójová omáčka
garam masala (rada ála Babica: Když nemáte tohle koření, nebo se vám nechce ho shánět, postačí i drcený kmín)
oregano
česnek

Klasicky začneme cibulí do sklovata. Přihodíme tofu nakrájené na plátky/kostičky a osmažíme. Přidáme nakrájené žampiony a chvíli pohoníme po pánvi. Zalijeme rajčaty z plechovky a přidáme cizrnu (na plechovku rajčat půl plechovky/hrst uvařené cizrny). Okořeníme, osojovkujeme, očesnekujeme, necháme chvíli probublat a můžeme podávat s těstovinami. Ale dokážu si to představit i s rýží nebo bramborami. Z daného množství jsem byla schopná udělat tři menší porcičky.

Ani moc není vidět samotné jídlo, protože jsem si na něj nastrouhala uzený Veganline a nakrájela čerstvé rajče.

Kaki

Recept č. 4 - Chia pudink

Chia semínka jsou další divnou věcí, co jsem se rozhodla sníst. Jde o semínka šalvěje hispánské, která obsahují proteiny, kvalitní sacharidy a také tuky. Jsou zdrojem Omega-3 mastných kyselin, které příznivě působí na kardiovaskulární systém. Chia semínka jsou vydatným zdrojem vlákniny, vápníku a antioxidantů. Pokud hledáte přirozený zdroj železa, zinku, fosforu, magnesia a dalších důležitých živin, jsou pro Vás chia semínka jako dělaná. Také dokáží navázat tolik vody, že zvětší svůj objem až 12x. Díky nim je tělo zevnitř skvěle hydratováno, což má příznivý vliv na jakoukoliv fyzickou zátěž. A přesně tato vlastnost se využívá při výrobě našeho "pudinku". Takže žádné vaření!

Ingredience:
4 lžíce chia semínek
hrnek rostlinného mléka
1 balení vanilkového cukru
lžička skořice

(Slazení a koření záleží na každém, jak to má rád. Semínka sama o sobě nemají žádnou chuť)
(Tohle je množství, pokud z pudinku chcete mít jedno plnohodnotné jídlo, pokud si chcete vyrobit netradiční dezert, bohatě postačí od všeho půlka.)

Důkladně promíchejte všechny ingredience. Vlhká semínka mají tendenci se slepit do jedné hroudy, takže si dejte doopravdy záležet. Vzniklou směs dejte na několik hodin do ledničky, ideální je nechat jí uležet přes noc.

Já do svého pudinku přidala pár kousků kompotovaného ananasu, ale myslím, že skvělý bude s jakýmkoliv ovocem.

Chia loving
Kaki