Když bydlíte u rodičů, tak se podřizujete téměř plně...alespoň v podobných věcech, jako uvádím. Protože je to vlastně domácnost Vašich rodičů a ti ať si dělají, co chtějí...Vy až se odstěhujete, tak taky budete. No a pak se odstěhujete...najdete si úplně cizího spolubydlícího a zase není všechno po Vašem. Je ale dost snadné domluvit se na kompromisech, protože nikdo nemá chuť zdlouhavě řešit každou maličkost a radši si zaleze do sobě přiděleného prostoru.
Bydlet s kamarádem je dost podobné, jako bydlet s přítelem. Tomu už se nebojíte říct, že je idiot, když si myslí, že se oblečení vás obou vejde do jedné skříně a v koupelně stačí jedna polička. Můžete na sebe štěkat celé dny a skončí to výhružkami, že se vrátíte k rodičům.
Po tom, co jsem dodělala školu a najednou měla spoustu času, trávila jsem u Fíka maximum čas. Následně jsme odjeli téměř na dva týdny do Chorvatska a tam spolu byli doopravdy nonstop a navíc řešili částečně společné hospodaření. Myslela jsem, jak nás to krásně připraví na vedení společné domácnosti...no...nepřipravilo...nebo alespoň myslím.
Tenhle příspěvek jsem začala psát před dvěma, třemi dny...a mnohé se změnilo. Dneska nám přivezli vybavení do kuchyně a v pokoji zbývá už jen domontovat skříň...a ano, pořád není kam dát můj stůl. Takže když chci pracovat na svých oděvních objednávkách, musím strávit půl hodiny na cestě k rodičům a pak zase zpátky. Což zní jako nic, ale je to docela otrava.
Zaplnění bytu a zařízení potřebných záležitostí nám podle mě hodně pomohlo. Oba jsme se uklidnili a pomalu zajíždíme do nových kolejí. Fík od pondělí chodí po dovolené zase do práce a já vařím, uklízím, starám se o kocoura a hledám si práci. A máme se zase moc rádi...moc moc moc.
Hodně mě potěšilo, jak jsme zvládli společný nákup v Ikee. Předtím jsme totiž zašli do dm drogerie se slevovou knížkou...a nakoupili jsme tolik věcí pro kocoura a tolik rostlinného mléka a vůbec tolik věcí, že jsme s tím nebyli schopní dojít moc daleko. Rozhodli jsme tedy, že já počkám venku s těmi všemi věcmi, počkám na kamaráda, který nás měl odvést domů a Fík mezitím zvládne nákup. Samotnou mě překvapilo, jak jsem mu důvěřovala v tom, že všechno ze seznamu zvládne sám, tak moc jsme byli na všem domluvení.
Kamarád dorazil dřív a tak jsem volala Fíka, že ho doženu. Měl už skoro všechno a dvě věci, co nemohl najít jsem popadla v letu já. Ani jednou za celou výpravu jsme se nepohádali...a to i přes to, že ke konci už jsem měla hlad... :D
Takže dokonalé líbánky vám možná nezajistí perfektní manželství, ale aspoň máte na co vzpomínat, když to trochu skřípe.
Zaláskovaná žena v domácnosti
Kaki
